Jan Roháč z Dubé
Jan Roháč z Dubé
Jan Roháč z Dubé (1380 - 9. září 1437 Praha) byl český husitský hejtman.
Obsah[zobrazit] |
[editovat] Původ
Jan Roháč pocházel z chudého šlechtického rodu pánů z Dubé. Jeho otec Ondřej z Dubé pobýval na Libouni, kde se pravděpodobně Jan roku 1380 narodil. V mládí se chudý Jan Roháč živil jako lapka.
[editovat] Jako husita
K moci se Jan Roháč dostává až s nástupem husitské revoluce. Stal se jedním z Vyšehradských manů a tak se pravděpodobně seznámil s Janem Žižkou. Po bitvě na Vítkově 14. července 1420 je již jmenován jako jeden z táboritů. Stal se jedním z nejvěrnějších Žižkových druhů, a proto jej Žižka ustanovil hejtmanem v Lomnici, která byla tábory dobyta na podzim roku 1420. Jan Roháč se zúčastnil Čáslavského sněmu, kde zastupoval táborskou obec. Absolvoval také bitvy u Malešova a Ústí. Po smrti Jana Žižky z Trocnova dál stál na straně radikálních táboritů a sirotků. Postupně se však stahoval do ústraní a nesouhlasil s posilováním moci Prokopa Holého a Jana Čapka ze Sán. Během revoluce si Jan Roháč nahromadil značné majetky. Po porážce radikálů vedených Prokopem Holým v bitvě u Lipan, které se také účastnil, dostal jako šlechtic od ostatních šlechticů milost a nevzplál tak jako živá pochodeň zavřený se svými druhy v některé stodole. Odešel do Tábora a pokoušel se obnovit boj bratrstev za program čtyř artikulů. Se zbylými věrnými se postavil do čela odboje proti Zikmundovi Lucemburskému. Po změně politické orientace Tábora odešel do Hradce Králové, který však záhy padl a Jan Roháč jej musel opustit. Zikmundovi se nikdy nepoddám prohlásil a zavřel se na sotva dokončeném hradě nesoucí biblické jméno Sion. Císař Zikmund přesvědčil zemský sněm, aby vyhlásil Jana Roháče z Dubé za zemského škůdce. Jako důvod uvedl, že vlastník Sionu přepadá karavany se zbožím. To byla částečně pravda - Roháč však přepadal výlučně karavany se zbožím pro císaře. Pánové se však do tažení proti Roháčovi nehrnuli. Zikmund proto pověřil vedením trestné výpravy Hynka Ptáčka z Pirkštejna, příbuzného Roháče. Hrad byl posléze několik měsíců obléhán a útočníkům se příliš do jeho dobývání nechtělo. Když však vyslal Zikmund k Sionu uherské jednotky byl dne 6. září 1437 hrad dobyt. Jan Roháč z Dubé byl s přeživšími druhy zajat a 8. září předán na Staroměstskou radnici, kde byl i se svou družinou pověšen. Středověk si potrpěl na symboly a oběšení významných protivníků se muselo stát významnou událostí. Šlechtic Roháč měl být v den smrti ponížen tím, že poprava měla připomínat parodii na pasování rytíře, jinak nejprestižnější okamžik v životě bojovníka. 9. září 1437 byl Jan Roháč z Dubé veden k šibenici oděný v červený šat, který jindy představoval radost, vítězství a statečnost. Jeho okovy i oprátka byly pozlacené. Měl to být výsměch Janu Roháči, ale lid lemující popraviště se přiklonil k biblickým symbolům. Mezi přihlížejícími se začalo šuškat, že také Ježíše při cestě na Golgotu oblékli žoldnéři do šarlatového pláště. Tři měsíce po Roháčově popravě Zikmund zemřel a mezi lidmi se šířila pověst o boží odplatě. Choroba, kterou Zikmund trpěl se navíc v tehdejší terminologii nazývala pekelný oheň, což ještě více umocňovalo představu o božím hněvu.